Tato akce je naší první výpravou na kole na delší dobu, než na víkend - a hned do zahraničí, kde vůbec netušíme, co nás může potkat. Museli jsme také investovat do základního vybavení na cykloturistiku. Nakoupili jsme zadní nosiče, brašny, blikačky, baterky, spacáky, plynový hořák, sehnali si helmy od kamarádů a vydali se na cestu. Naplánovali jsem trasu přes Šumavu do Passova v Německu, přes Rakousko do Bratislavy a odtud kolem řeky Moravy zpět do Česka.

V Brně na nádraží jsme dali kola do přepravy zavazadel a vlakem se vydali směr Šumava. To ale nebyl úplně nejšťastnější nápad… V budoucnu jsme si ještě několikrát ověřili, že nejlepší je mít kola u sebe a nenechávat je přemisťovat drážními pracovníky. Nicméně neznalí poměrů jsme se po příjezdu do Nové Pece smířili s trošku odřeným kolem a pokřivenými lankami a vydali se směrem k Německu.

Před hranicemi jsme si nasadili vypůjčené helmy, které měly být údajně bezpodmínečně nutné pro cyklistiku v Německu a Rakousku. Nikoho v helmě jsme ale nepotkali a tak jsme se rozhodli helmy taky bojkotovat a až do konce výletu zůstaly připevněný na brašnách. Další věcí, které jsem se předem trošku obávali, bylo to, že si nebudeme moci v přírodě lehnout kamkoli, ale budeme muset hledat nějaká vyhrazená místa. Samozřejmě jsme žádné vyhrazené místo nenašli, ale ani jednou nikdo neprotestoval, že mu ležíme na jeho pozemku. Spávali jsme buď „pod širákem“ (v lese, na poli, pod kládami) nebo v turistických přístřešcích. Taky jsme poprvé vyzkoušeli dnes už legendární spaní v dešti v igelitu. Ukázalo se to jako „vcelku pohodlné“ a hlavně igelit oproti stanu ušetří dost místa v cyklo brašnách.

Převýšení na dunajské stezce je opravdu minimální a bez jakýchkoli problémů se dá ujet 120Km denně. Příroda kolem stezky je většinou pořád stejná a tak se docela hodilo, že jsme (pod nátlakem některých účastníků naší výpravy) navštívili i kulturní památky a města po cestě i v okolí.